15. narozeniny firmy Daros

Malé ohlédnutí za skvělou akcí.

17. července 2020 slavila firma Daros 15. narozeniny, dárek dostala Královédvorská Arnika

Vše začalo telefonátem pana Jana Holana z regionálního portálu Královédvorsko: „Daros slaví 15. narozeniny a při té příležitosti se jeho vedení rozhodlo někoho podpořit, a tak jsem navrhl vaši organizaci a oni souhlasili.“ Měla jsem velkou radost, korunky se na podporu klientů vždycky hodí a reklamu potřebujeme moc. I když nás přibývá, je nás stále málo. Další věta pana Holana moji radost hodně zchladila: „Budeme točit šot do místní televize na propagaci celé akce a na vás chceme krátké představení Arniky.“ Namítla jsem, že nemáme žádnou „tiskovou mluvčí „, že se pokusím někoho přemluvit, ale už předem jsem tušila, jak to dopadne. Šot se točil o dva dny později a dopadlo to, jak jsem předpokládala. Na příští členské schůzi se MUSÍ někdo z mladších členek na tento post najít. V den D pro mě pan Holan dojel a já měla takovou trému, že jsem to chtěla vzdát. Ukázalo se, že ani ostatní pánové, kteří měli v upoutávce účinkovat, na tom nejsou o mnoho lépe, ale po ujištění pana Holana a pana kameramana, že to nemusíme dát na první dobrou, jsme to nějak zvládli.

Týden před akcí jsme všichni sledovali vývoj počasí a bohužel to pro akce pořádané venku moc slibně nevypadalo. Ve středu jsem ještě s panem majitelem přímo ve firmě dohodla veškeré podrobnosti a rozešli jsme se s ujištěním, že nás předpovídané špatné počasí určitě neodradí. V pátek po půl třetí jsme s Martinkou J. v Darosu čekaly na plné auto klientů a dobrovolnici Stáňu. Před třetí hodinou řidič přivezl šest klientů a Stáňu, takže jsme se už v plném počtu mohli těšit na program. Vzápětí k nám přišel majitel Darosu, obdaroval nás lístečky na občerstvení a odvedl nás na VIP místo blízko improvizovaného jeviště a hlavně pod střechou! Ta byla důležitá, protože tmavé mraky se blížily a bylo jasné, že brzy začne pršet. Program byl sice o trochu posunut, ale mezi přeháňkami se postupně dal realizovat. K večeru se počasí umoudřilo, návštěvníků přibývalo a panovala úžasná atmosféra. Všeobecnou pohodu narušil, asi hlavně mně, opět pan Holan sdělením, že se bude během půl hodinky točit šot do místní televize. Přemlouvala jsem obě kolegyně, ale marně, nechtěly o tom ani slyšet. Potom mě napadla spásná myšlenka, poprosit někoho z klientů. Pan Vláďa se hned nabídl, že o Arnice moc rád promluví a já si trochu oddychla, že na to budeme dva. Bohužel se opozdil kameraman, takže moje napětí trvalo téměř dvě hodiny. Nakonec vše dopadlo skvěle, vůbec jsem netušila, co všechno pan Vláďa o Arnice ví. Dodala jsem pouze pár vět a bylo to! Od té doby jsem si vše naplno užívala i já. Pomalu se blížil konec a na výsost spokojeným klientům se vůbec nechtělo domů. Těsně před koncem jsem byla volána na pódium k převzetí pokladničky s penězi. Tentokrát mé kolegyně ani nestačily protestovat, vzala jsem je za ruku a přinutila je jít se mnou. Byla jsem v takové euforii, že když mně konferenciérka předala slovo, neměla jsem vůbec trému a povídala a povídala, možná až moc. Měla jsem velkou radost, samozřejmě z vybraných korunek, ale hlavně z toho, že my, Češi, jsme na tohle prostě skvělí. Jakmile se podporuje nějaká dobrá věc, slyšíme na to a jsme velkorysí. Na jevišti jsme nevěděli o jakou částku se jedná a já jsem to ještě moc chtěla všem sdělit. Poprosila jsem tedy zástupce firmy a společně jsme pokladničku otevřeli a vše spočítali. Výsledná částka i díky firmě Stavhaus, která darovala 5000 Kč, mě doslova rozbrečela, byla pro nás astronomická a já znovu ujišťuji všechny dárce, že tyto peníze budou využity ke zpestření života lidí v Domově sv. Josefa v Žirči, v Domově důchodců v Roháčově ulici ve Dvoře Králové n. L. i v Diakonii Dvůr Králové n. L.

 

Jana Štěpánová

foto ZDE a TADY