Bylinkobraní v Žirči

Bylinkobraní v Žirči

Bylo krásné sobotní odpoledne, babí léto, kdy jsem v Doubravici na zastávce nabírala do auta Janu. Domov sv. Josefa pořádal zbrusu novou akci s názvem Bylinkobraní a my jsme na ni ještě spolu s mojí dcerou Aničkou jely doprovodit dvě klientky DSJ.

Na sv. Josefu (to je jeden ze tří domů tohoto zařízení) jsme si vyzvedly klientky a vyrazily jsme každá po své vlastní ose. Já jsem doprovázela paní Zdenku na elektrickém vozíku ovládaném doprovodem. Nikdy jsem klienta s tímto typem vozíku nedoprovázela, takže si se mnou paní Zdenka dost užila, jelikož jsme neustále kličkovaly a když jsme couvaly, nebylo to nikdy na první dobrou. Ani na druhou či třetí :o) Vozík si dělal, co chtěl a já jsem za ním vlála. Paní Zdenka se mnou ale měla božskou trpělivost.

Před vstupem do bylinkové zahrady byla neuvěřitelná fronta na lístky. Program už začal a my jsme byly vděčné, že se nás ujal jeden z pořadatelů a pustil nás dovnitř extra. Viděly jsme ještě kousíček z komentované prohlídky o tomto voňavém místě. Projely jsme si zahradu – bylo tam krásně, bylinky kam se jen podíváš, záhony nádherně kvetly. Za chvíli zahlásili, že za pár minut začíná v café Damián vernisáž fotografií z exotických krajin světa fotografky Martiny Luňákové. Vyrazily jsme tedy tam. Vyslechly jsme si povídání autorky, prohlédly si její dílka, byly jsme pozvány k malému občerstvení, a pak jsme se vrátily zpět do bylinkové zahrady. Tam za pár chvil začínala barmanská show vítěze soutěže Mattoni Grand Drink Jiřího Boháče, který se zabývá mícháním nealkoholických koktejlů z čajů a jež používá sirupy Camellus. (Tyto sirupy se vyrábí v chráněné dílně právě z darů bylinkové zahrady.) Zaujaly jsme pozici hned před stánkem, aby Zdenka dobře viděla a užívaly jsme si jistých, hbitých pohybů čajového šoumena a jeho poutavého výkladu. Zdenka pak jeho lahodný mok i ochutnala. Potom projevila přání koupit plátěnou tašku. Objely jsme tedy park a ze stánku místní chráněné dílny jsme si jednu parádní odvezly. Takže nákupní mise splněna a teď už se jen bavíme. Proplétat se s mým řidičským uměním davy lidí nebylo snadné, občas jsem někoho skoro přejela, nebo do něj vozíkem strčila, ale všichni byli tolerantní a s úsměvem nám ustupovali z cesty. Propletly jsme se davem a zaparkovaly před pódiem, kde měla hudební vystoupení folkrocková kapela Yanoir. Hrála pěkně a my jsme se v rytmu provrtěly do konce jejich produkce. Pak byla vyhlášená prohlídka interiérů domova. Viděly jsme rehabilitační tělocvičnu, tu Zdenka důvěrně zná, ji ale nejvíc zajímala ústní myš, kterou se dá ovládat světlo, zvonek, televize, mobilní telefon a další elektronické věci. Tohle zařízení nám předvedl klient Domova pan Černý, který byl tak hodný a nechal nás vstoupit do svého soukromí. Pak už byl čas večeře, proto jsem Zdenku odvezla a rozloučily jsme se.

S dcerou jsme ještě v rámci prohlídky navštívily koupelnu, kde se provádí vodoléčba, a pak jsme si už jen vychutnávaly krásný podvečer v café Damián nad místními dobrotami a chvíli ještě v zahradě. S podvečerem se ochladilo a byl čas jet domů.

Doufám, že byla Zdenka spokojená, protože nám se tam líbilo moc. Bylo to krásné, poetické odpoledne a člověka nutilo k zamyšlení nad tím, co je a není v životě důležité.

Fotogalerie je ZDE.
Za fotky děkuji Ivo Tauchmanovi a své dceři Aničce.

MarcelaS