Doprovod klienta DsJ do Uherského Hradiště

(1dob.)

Po několika týdnech strávených v „domově“ se Radim vrací domů – sanitkou. Je doslova upoutaný na lůžko, takže potřebuje mít vedle sebe někoho, kdo by se o něho cestou postaral a dělal mu společnost. Není to úplně jednoduché – Radim mluví dost těžce a vzadu v sanitce je docela hlučno, takže se snažím seč můžu, abych pochytila co nejvíc z toho, co mi vypráví o sobě a o své rodině. Po necelých dvou hodinách vjíždíme do Prahy. Je to sice trochu z ruky, ale Radim musí na kontrolu ke svému lékaři. Projíždíme Vinohradskou třídou a řidič sanitky hlásí jako rodilý průvodce – před námi žižkovský vysílač, vlevo strašnické krematorium, vinohradská nemocnice, vpravo Olšanské hřbitovy… No, že bych z celé Prahy chtěla poznat zrovna tohle?!? Dokonce i Radim se směje a jeho poznámka prozrazuje, že přes všechny potíže je i on milovníkem černého humoru. Kontrola v nemocnici proběhla rychle a my pokračujeme směrem na Brno. Cestování po dálnici připomíná místy jízdu vlakem po železničních pražcích. Radim moc nemluví, je unavený a tak mu aspoň trochu popisuju cestu a hlásím, jak ubývají kilometry. Kolem třetí jsme na místě. S pomocí maminky a ochotného souseda vynášíme Radima na „infarktové“ sedačce do třetího patra paneláku. Chvilka povídání nad šálkem kávy a po dvaceti minutách vyrážíme na zpáteční cestu.