Indiánské léto v Žirči

Indiánské léto v Žirči

iIndiánské léto v Žirči

I když kalendář ještě mluví jarní řečí, my už jsme přivítali léto. A to spolu s přáteli z Domova sv. Josefa v Žirči. Přidali se k nám paní Uta, klientka Diakonie, pan Kostas z domácího prostředí, které pravidelně navštěvují naše dobrovolnice, a také naši sponzoři, manželé Kuťákovi z firmy Bostech, se svými dětmi.

Jsme Královédvorská Arnika a dělat radost lidem, je naše krédo.

Začali jsme sice trošku smutně, protože jsme se krátkou vzpomínkou rozloučili se zesnuvším klientem Pepínem, dlouholetým klientem DSJ, ale rychle jsme přešli k veselejším věcem a plně jsme se oddali vítání léta. Prasátko se peklo, pivko i nealko teklo z píp, týpí stálo, indiáni byli připraveni a počasí vyšlo parádně. Víc jsme si ani nemohli přát.

Někteří využili nabídnuté možnosti a šli si zblízka prohlédnout interiér zařízeného týpí, pomazlit se s heboučkou sbírkou kožešin zvířat žijících na severoamerickém kontinentu, osahat si zbraně indiánů z plání. Po očku jsme zkoumali, co mají indiáni na sobě a žasli nad bohatě zdobeným oblečením a obutím vyrobeným z jelenice. Zájem budily i jejich pokrývky hlavy z ptačích per.

Potom jsme s rukama umaštěnýma od dobrého jídla sledovali taneční kreace, které Evropanovi přijdou vlastně trošku legrační, ale když se podíváte indiánovi při tanci do tváře, vidíte soustředění a čirou radost z bytí. A vězte, že indiáni, které jsme pozvali, vlastně se jim říká euroindiáni, indiánstvím žijí. Toto pro ně není pouze exotický způsob výdělku, je to jejich životní styl. Měli jsme možnost vidět lidi, kteří se kulturou severoamerických indiánů zabývají celý svůj život a dělají to opravdu na vysoké úrovni.

Shlédli jsme několik druhů tanců, na své si přišly i děti, které si zakřepčily při hadím tanci a nakonec jsme se propojili v tanci přátelství, který jen podtrhl to, o co v Arnice usilujeme – o přátelství a sounáležitost.

Na chviličku jsme se z plání přenesli k západnímu pobřeží Severní Ameriky a shlédli jsme havraní tanec. Málokdo z nás v ten moment tušil, že prožil několik opravdu výjimečných okamžiků, protože tento tanec v masce havrana předvádí v celé Evropě pouze indiánská skupina Pšito Oyate (Korálkoví lidé) z Plzně.

Příjemné odpoledne bylo završeno krátkou humornou scénkou ze života lidu z plání. A to bylo vše. Jídlo bylo snědeno, pití vypito, klienti se rozjeli ke svým příbytkům a my jsme osiřeli. Úklid trval jen pár chvil, každý přiložil ruku k dílu a vše šlo jako po másle. A teď můžeme žít ze vzpomínek na jedno krásné odpoledne v kruhu přátel.

PS: Pepíno tam byl s námi a určitě měl radost, že si užíváme krásný letní den.

Indiánské léto mýma očima (pořadatelskýma):
Jsem moooc spokojená, jaký jsme tým. Žádné slibotechny. Když někdo z nás něco přislíbí, tak to taky beze zbytku splní. A proto všechno klapalo. Indiáni byli dochvilní, tolerantní (vůči našemu zpoždění), vstřícní, milí, povídaví – M to skěle dojednala.
Prase včas a dobře upečeno. Zákusky výtečné a množství víc než dostatečné – díky, díky, díky všem cukrářkám! Obsluha u občerstvení ochotná, pozorná a ostražitá, dostatek doprovodů (dobrovolníci, ošetřovatelé, rodinní příslušníci) pro klienty, skvěle sehraný tým hasičů z Vlčkovic (postavením party stanu nám „zajistil“ krásné počasí ;-)), manželský pár pro foto a videozáznam… Lví podíl na zdaru celé akce má jeden z mála arničáckých mužů – O. On a jeho známí, pomocníci, kamarádi – zvukař, mistři grilu, muž u pípy a další pomocník pro kde co, si zaslouží také velkou pochvalu. Je neoddiskutovatelným faktem, že kdybychom O neměli, akce by se prostě nekonala, protože je potřeba tolik technických věcí… my ženy bychom to nezvládly. Teď nevím, jestli jsem ještě na někoho nezapomněla, ale rozhodně by to nebyl úmysl..;-) Prostě díky všem!!!

KatkaK

Nad dopisy „diváků“…

V arnikovém mejlu nám přistálo toto psaní, které nemůžeme neotisknout

Milé kolegyně a kolegové,

pod tíhou dojmů z krásné akce pro klienty DSJ a profesionálně odvedené práce, kdy jsem vzpomínala, jak jsem sama připravovala obdobné akce v DD, přikládám poděkování.
Kosťa byl velmi spokojen a rád, že mohl v příjemném a láskyplném prostředí v parku „pod lípou“ prožít krásné odpoledne.

Děkujeme, Soňa

 

Vítání léta v indiánském stylu

Já a Kosťa jsme počítali dny, kdy spolu zase po čase někam vyrazíme. Nyní to byl Žírečský park, který ožil zajímavou akcí. Již při příchodu do parku jsme potkávali klienti DSJ a většina měla kolem sebe nějakého příbuzného či známého, a tak se příjemné chvilky jen znásobily.

Pietní vzpomínka na „Pepína“ se stala důstojným rozloučením Arniky s tímto oblíbeným klientem a všichni, kdo ho znali, zavzpomínali. Bylo smutné, že už není mezi námi na této akci, o které před nedávnem mluvil a moc se na ni těšil.

Program ze života indiánů byl velice obohacující. Prohlídku zbraní s popisem přímo od indiánského náčelníka, náhled do indiánského týpí si Kosťa náramně užil, hmatem vnímal zbraně i další podávané předměty. Nezapomněli jsme mu při představování slečny indiánky podat její cop, aby uhodl, co to je. (Pan Kostas je nevidomý, pozn. red.) No prostě pohoda a legrace. Tance i scénky ze života „indiánů“ spojené se zvukovými vjemy dokreslovaly tuto jedinečnou podívanou. Výborné občerstvení, pašík měkoučký, pivko příjemně vychlazené a zákusky – ňam, ňam. Počasí sluníčkové, jak se na zahradní slavnost patří.

Velké díky organizátorům, kteří vše zvládali s úsměvem na tváři a s velkým pochopením pro klienty, kteří jak bylo patrno z jejich pozitivního vyzařování, na tyto zážitky budou dlouho vzpomínat a mít si o čem vyprávět.

Děkujeme, že jsme se mohli zúčastnit. Soňa a Kosťa