Výlet na zámek do Častolovic s klienty DsJ

Výlet na zámek do Častolovic

Přemýšleli jsme, jak udělat klientům Domova sv. Josefa aspoň na chviličku svět krásnějším a vymysleli jsme výlet na zámek do Častolovic. Jasně, mohli jsme tak udělat radost pouze šesti klientům, protože víc se jich do žirečské dodávky nevejde, ale udělat radost šesti lidem je o 600% víc, než ji neudělat nikomu. A jelikož je posláním Královédvorské Arniky dělat radost lidem s handicapem, nebylo co řešit. Zvolili jsme datum 21. září a nemohli jsme volit lépe. Předpověď počasí byla víc než slibná a vyšla opravdu skvěle.

Není úplně snadné, najít ve slušné dojezdové vzdálenosti od Žirče historickou památku přívětivou vozíčkářům. Památkář káže, památkář rozhoduje – výtah či plošina zakázána, neslučuje se s rázem historické památky. Tečka, hotové, vyřízené! Jenže paní Diana, majitelka zámku Častolovice, přívětivá k handicapovaným lidem je a plošinu si prosadila památkář, nepamátkář. A tak jsme vyrazili. Klienti dodávkou, dobrovolnice z Arniky vlastním vozem.

Dobrovolnice přijíždí na místo s předstihem, zjišťují, že parkoviště u zámku je rezervované pro svatbu a odjíždějí na vzdálenější parkoviště u parku zámku. Nakonec je to vlastně ještě lepší poloha, jelikož to budeme mít od auta na plánované piknikoviště blíž a nenadřeme se tolik s koši naplněnými jídlem a pitím. Ale zatím pšššt, pro klienty je to překvápko.

Přijíždí dodávka, Olda vyváží klienty z jejích útrob, rozebíráme si je a jedeme parkem ku zámku. A jsme tu. Nádvoří. Je tady krásně jako vždycky – domácky, útulně, mile. Na pokladně zjišťujeme co a jak, kupujeme lístky, čekáme na začátek naší prohlídky. Plošina prý jede do patra čtyři minuty a čtyři minuty zase zpět do přízemí. Při počtu šesti klientů je to… no, jen si to spočítejte. Ale my máme času dost a jsme šťastní, že ta možnost vůbec je. Slečna průvodkyně je fajn a velice vstřícná potřebám našich klientů. Kocháme se, posloucháme, moc se nám tu líbí. Jenže každá prohlídka jednou musí skončit a končí i tahle. A zase to schodiště. Máme prý prvně vyslat elektrické vozíky, kdyby náhodou plošina vypověděla poslušnost. Elektrické vozíky jsou těžší než mechanické a kdyby fakt nebylo zbytí, dolů se snáze snesou ty bez elektriky. Tři elektrifikovaní klienti jsou dole a jako by to personál přivolal, plošina fakt poslušnost vypovídá. Vybitá baterie. Končíme, plošina se vzpamatuje až kdo ví kdy. Přichází správce zámku, mimochodem, velikej fešák, oznamuje nám, že dneska už se nesvezeme, odchází do kuchyně, přivádí pána v kuchařském mundúru. Spíš teda střízlíka – sakriš, ten nám má odvláčet tři klienty? No tak jo, co se dá dělat, sami je tahat nechceme. Pan kastelán sundává sako, oba chlapci se chápou prvního klienta a snáší ho do přízemí. Vrací se dost udýchaní. Snad nám vydrží. Následuje klientka a pak ještě další. Hoši to zvládli, jsme dole všichni. Pan správce se omlouvá za komplikace a nám to vlastně ani tak moc neva, jelikož nám žádná újma způsobená nebyla a nosiči byli o hodně rychlejší než čtyři minuty tam a čtyři zpět. Bereme útokem pokladnu, nakupujeme pohlednice. A pak už vyrážíme do parku k dětskému hřišti, kde máme vyhlídnuté stoly ideální pro piknik. Zaběhneme do auta pro proviant a hostina může začít. Kuřátka nám ugrilovali v lahůdkách, ale sladké i slané mňamky jsou dílem dobrovolnic Jany a Martiny. Všem moc chutná, olizujeme se až za ušima. A to počasí – prostě nádhera. Jenže čas se krátí a musíme začít balit. Stoly jsou v cuku letu uklizené, klienty postupně doprovázíme k autu. Olda je nakládá a vyráží se. Klienti směr Žireč a my, dobrovolnice, Jaroměř, Choustníkovo Hradiště, Dvůr Králové a Zábřezí.

Byla to vydařená akce a asi nebude poslední.

Marcela

Fotky ZDEZDE TADY