Bylinkobraní

Bývá obvyklé, že když se věnujeme nějaké činnosti, přináší to s sebou chvilky, které mohou být o velké radosti, ale také ty, kdy hledáme řešení, jsme v napětí, nebo se nám nedaří.

U pokladničky na Bylinkobraní, pořádaného Domovem Svatého Josefa, to byla ale jedna veliká RADOST. Štědří dárci plnili kasičku v dobrém rozmaru. To, že přispějí, brali jako zcela samozřejmé a moje původní představa, že budeme muset příchozí k daru motivovat, se nenaplnila. Pořadatelé se o nás skvěle postarali. O jídlo, nápoje ani mlsky, jsme neměly nouzi. I když jsme měly u kasiček službu od 10.00 do 16.30 a počasí nebylo úplně ideální, byl to moc prima den se spoustou přejících lidí.

DanaP

Měla jsem tu ten víkend hodně dlouho dopředu domluvenou návštěvu mé sestry. Nedošlo mi, že poslední zářijová neděle je obvykle zadána Bylinkobraní. A protože se mnou sestra už jednou na této akci byla, tenkrát v roli návštěvníka, zeptala jsem se jí, zda by se mnou nešla doprovázet klienty DSJ. Ochotně na to kývla. A tak jsme před polednem v Doubravici nabraly do auta JanuŠ a vyrazily směr Žireč. JanaŠ jako zkušená matadorka vyrazila v Žirči po vlastní ose a my dvě s Ivetou (tak se moje sestra jmenuje) jsme společnými silami doprovázely tu jednoho náročnějšího, tu dva klienty najednou. Jeden klient dokonce nedal jinak, než že nás pozve do kavárny Damián na kafíčko. Odpoledne jsme si hezky užily, vždyť v bylinkové zahradě Domova sv. Josefa je vždycky krásně, zvláště o tak příjemné akci, jakou je Bylinkobraní. A když se odpoledne nachýlilo, sešly jsme se s JanouŠ u auta a vyrazily směr domov. Škoda, že Iveta bydlí víc než sto km daleko, protože při jejím aktivním způsobu života by byla skvělou posilou Královédvorské Arniky.

MarcelaS

foto ZDE