Deštivé dny

Deštivé dny

V úterý 12. 6. jsme (Jitka Š, Zden B, Pavlína P a já) doprovodily klienty DSJ na divadelní představení Deštivé dny. Slyšela jsem paní ředitelku Hankova domu, že na TOTO představení čekali rok, než se jim podařilo do Dvora Králové dostat Davida Švehlíka s Richardem Krajčem. Myslím, že nebyl divák, se kterým by při a po představení „necloumaly emoce“, ať takové či makové.
Jedna z našich klientek vše shrnula do dvou vět: „Dlouho jsem nevěděla, JAK R. Krajčo může být členem Národního divadla. Teď už to vím.“
Samotný námět hry je sám o sobě dost drsný (dva parťáci – chicagští policajti, kteří v tomto městě vyrostli a znají se, jak se po celou hru opakuje, od školky – v krutém světě rváčů, pasáků, feťáků… s určitými morálními zásadami, přitom cloumaní svými životními problémy… ) a umocněn výkonem R. Krajča  – no, rozhodně to nebyla žádná selanka. O to víc překvapovali diváci, kteří se řáchali jak na grotesce a stačilo jim k tomu to, že Denny v podání R. Krajča byl enormně sprostý.
Pocuchané nervy jsme si pak při čekání na Zdendovu otočku do Žirče a zpět hýčkali pod rozložitými korunami lip. Po nedávném dešti tolik, tolik voněly…

Katka K

Klientů bylo devět, já jsem se věnovala paní na mechanickém vozíku, ostatní klienti měli vozíky elektrické, tudíž byli v pohybu samostatnější a nepotřebovali tolik péče. Divadlo bylo herecky perfektní, ale v dnešní době bych si představovala něco s ne tak smutným koncem a méně sprostého. Ale setkala jsem se s paní, která byla ze hry nadšená, asi máme každý jiný vkus.

Trošku mě štvalo, že se nezačalo ve stanovenou hodinu a my jsme tím pádem musely dlouho čekat, než jsme mohly klienty usadit v sále.

Pavlína P