Exkurze do Neratova

Středa 13. listopadu 2019 – poznávací zájezd do Bartošovic v Orlických horách a Neratova

Královédvorská Arnika pořádá jednou ročně exkurzi do nějakého sociálního zařízení. Letos padla volba na Sdružení Neratov, termín byl stanoven na třináctý listopad.

Počasí nám sice ani trošičku nepřálo, od rána pršelo, ale to nás nemohlo odradit. Cíl byl jasný – Orlické hory. A vůbec, lepší je déšť než sníh a ten nás naštěstí cestou tam nepřepadl.

K chráněným dílnám Kopeček v Bartošovicích v Orlických horách jsme dorazily (my, dobrovolnice) ve stanovený čas. Vešly jsme do chodby domu a s námi dvě kočičky. Jedna zmizela kdesi v útrobách domu, druhá nás pozorovala z radiátoru, kde měla z deky vytvořený pelíšek. Přivítala nás zakladatelka dílen za doprovodu tamní koordinátorky dobrovolníků. Prošly jsme si hrnčírnu, tkalcovskou a šicí dílnu, košíkárnu a skončily jsme v obchůdku, kde prodávají svoje výrobky. Kopeček dýchá útulnem, domovem a láskou. Všichni tu chodí do práce rádi. Jakpak by ne, vybudovali jim tu nádherné prostředí a chovají se k nim velmi láskyplně. Co víc si může zaměstnanec přát? Pracují tu lidé s lehkým a středním mentálním postižením.

Kopeček byl vybudován ze zchátralé usedlosti. Jaká ruina byl ten krásný dům před osmnácti lety, nechtělo se nám ani věřit. Odvedl se tu pořádný kus práce.

Po prohlídce jsme vsedly do vozů a popojely si sedm kilometrů severně do Neratova, kde má sdružení svoje sídlo. Tam jsme kromě výborné kávy a sušenek obdržely od personalistky sdružení obrovský balík informací. Co všechno sdružení vybudovalo a dokázalo, z toho nám údivem padala čelist. Chtělo se nám tleskat i dojetím plakat. Tolik lidskosti, pochopení a pomoci, co se tu lidem dostalo, to opravdu nemá obdoby.

Pak jsme si zašly na oběd do Neratovské hospody, mimochodem jednoho z chráněných pracovišť, daly jsme si obídek, neratovské pivo Prorok, kávičku, zákuseček a těšily se na návštěvu kostela. Měly jsme v neratovské faře objednaný výklad. Doufaly jsme, že nás kostelem provede pan farář, který celou tu neratovskou anabázi před třiceti lety začal a věrně vytrval, ale bohužel jsme neměly štěstí. I tak byl výklad jeho pastorační pomocnice, která nás kostelem provedla, zajímavý. Prohlédly jsme si důkladně celý ten nádherný kolos a vylezly jsme i do věží. Šokem pro nás bylo zjištění, že překrásná slavná prosklená střecha, dvanáct let stará, je v havarijním stavu. Na mnoha místech zatéká a jako slzy padají kapky deště na podlahu kostela. Pan farář už má ale projekt na její opravu. Pan farář je totiž neskutečný nezmar a prý veliký vizionář. Vše, co si kdy vzal do hlavy, to tu vybudoval. Místní berou jako samozřejmost, že tu pro ně jednou vybagruje moře. Ano, pan farář má bagr. Vždyť i pivovar, který tu před dvěma lety vyrostl, vyrostl jen díky němu a jeho vytrvalosti a houževnatosti. Všichni ho od tohoto záměru zrazovali, ale on se nedal a vybudoval ho jako svoje eseróčko, jako ŠFN, s. r. o. – Šílený Farář Neratovský. Nevěříte? Věřte, je to čistá pravda.

Balíme fidlátka a přes Polsko se vracíme domů. Je to tak kratší. Bohužel jsme se dočkaly i toho sněhu. V pořádku se ale dostáváme do Dvora.

A víte, kam máme namířeno na exkurzi příští rok? Do Neratova. Je tam toho totiž tolik k vidění, že jsme neměly šanci to za jednu návštěvu stihnout. Jen musíme zvolit nějaký teplejší termín, v listopadu už je na objevování moc chladno.

Jestli jste o Neratově ještě nikdy neslyšeli, vězte, že je to místo zázraků. Podařilo se tam vzkřísit z popela jednu zaniklou pohraniční vesnici, která opravdu žije! Více zde: www.neratov.cz

Marcela

fotky TADY