Indiánské léto v Žirči

I když kalendář ještě mluví jarní řečí, my už jsme přivítali léto. A to spolu s přáteli z Domova sv. Josefa v Žirči. Přidali se k nám paní Uta, klientka Diakonie, pan Kostas z domácího prostředí, které pravidelně navštěvují naše dobrovolnice, a také naši sponzoři, manželé Kuťákovi z firmy Bostech, se svými dětmi.

Jsme Královédvorská Arnika a dělat radost lidem, je naše krédo.

Začali jsme sice trošku smutně, protože jsme se krátkou vzpomínkou rozloučili se zesnuvším klientem Pepínem, dlouholetým klientem DSJ, ale rychle jsme přešli k veselejším věcem a plně jsme se oddali vítání léta. Prasátko se peklo, pivko i nealko teklo z píp, týpí stálo, indiáni byli připraveni a počasí vyšlo parádně. Víc jsme si ani nemohli přát.

Někteří využili nabídnuté možnosti a šli si zblízka prohlédnout interiér zařízeného týpí, pomazlit se s heboučkou sbírkou kožešin zvířat žijících na severoamerickém kontinentu, osahat si zbraně indiánů z plání. Po očku jsme zkoumali, co mají indiáni na sobě a žasli nad bohatě zdobeným oblečením a obutím vyrobeným z jelenice. Zájem budily i jejich pokrývky hlavy z ptačích per.

Potom jsme s rukama umaštěnýma od dobrého jídla sledovali taneční kreace, které Evropanovi přijdou vlastně trošku legrační, ale když se podíváte indiánovi při tanci do tváře, vidíte soustředění a čirou radost z bytí. A vězte, že indiáni, které jsme pozvali, vlastně se jim říká euroindiáni, indiánstvím žijí. Toto pro ně není pouze exotický způsob výdělku, je to jejich životní styl. Měli jsme možnost vidět lidi, kteří se kulturou severoamerických indiánů zabývají celý svůj život a dělají to opravdu na vysoké úrovni.

Shlédli jsme několik druhů tanců, na své si přišly i děti, které si zakřepčily při hadím tanci a nakonec jsme se propojili v tanci přátelství, který jen podtrhl to, o co v Arnice usilujeme – o přátelství a sounáležitost.

Na chviličku jsme se z plání přenesli k západnímu pobřeží Severní Ameriky a shlédli jsme havraní tanec. Málokdo z nás v ten moment tušil, že prožil několik opravdu výjimečných okamžiků, protože tento tanec v masce havrana předvádí v celé Evropě pouze indiánská skupina Pšito Oyate (Korálkoví lidé) z Plzně.

Příjemné odpoledne bylo završeno krátkou humornou scénkou ze života lidu z plání. A to bylo vše. Jídlo bylo snědeno, pití vypito, klienti se rozjeli ke svým příbytkům a my jsme osiřeli. Úklid trval jen pár chvil, každý přiložil ruku k dílu a vše šlo jako po másle. A teď můžeme žít ze vzpomínek na jedno krásné odpoledne v kruhu přátel.

PS: Pepíno tam byl s námi a určitě měl radost, že si užíváme krásný letní den.

fotogalerie 1

fotogalerie 2

fotogalerie 3