Na Svatoanenské slavnosti se přihlásilo 13 klientů a my jsme byly s Erikou jen dvě dobrovolnice. Byl pátek dost pozdě večer a nemělo smysl už nic řešit, ráno bude moudřejší večera. V sobotu jsem zavolala Janě Č, jestli by s manželem nemohli pomoct. Jsou z Žirče a třeba se na slavnosti chystají. Naštěstí chystali a navíc si Jana vzpomněla, že se nedávno nabízely její kamarádky sokolky, že by se k nám rády přidaly. Během jednoho telefonátu se vše rychle domluvilo, takže nás bylo celkem šest doprovodů. Spadl mi kámen ze srdce.
Sešli jsme se před druhou hodinou u pokladny před vstupem do areálu. Zrovna přicházela i Erika. Zaběhla jsem v rychlosti za klientkou Maruškou, abych si u ní v lednici uložila pár kousků buchty, kterou jsem přinesla, abych je nemusela nosit s sebou. Cestou jsem potkala Jitku H, koordinátorku dobrovolníků z DSJ, která mi sdělila, že na kiosku na „Josefu“ visí soupis klientů, kteří potřebují doprovodit. Prohlíželi jsme si seznam, u některých jmen už byli zapsaní dobrovolníci, kteří nebyli z řad KA, někteří klienti se vyškrtli. Přes drobné počáteční zmatky jsme si nakonec klienty našli a rozebrali si je. A protože na nás nakonec zbyli jen čtyři, Erika si vzala na starost pana Nejedlého, který projevil zájem o jejího pejska a držel ho na vodítku, zatímco ona tlačila jeho vozík, já jsem se ujala Haničky, sokolky si vzaly dohromady jednoho klienta a Jana s manželem taky jednoho.
Situace s klienty se během odpoledne trochu měnila – někdo chtěl brzo domů, jiný přijel později, chvílemi jsme byli všichni plně využití, tedy jeden klient – jeden dobrovolník. Všechno jsme organizačně docela zvládli a doufáme, že ke spokojenosti klientů.
S Haničkou jsme šly koupit klobouk. Bylo teprve čtvrt na tři a stánkařka právě balila. Naštvaně házela klobouky do auta s tím, že tam nemá žádný kšeft a že se na to může vykašlat. Po chvíli přemlouvání svolila, že si můžeme nějaké klobouky vyzkoušet. Hanka si jich pár nasadila na hlavu a jeden opravdu krásný, který jí moc slušel, si koupila, což prodavačku trošku obměkčilo, ale kdovíjak vstřícná stále nebyla. Zaplatily jsme, paní dobalila a odjela. Marně jsme jí vysvětlovaly, že akce prakticky ještě nezačala a že lidé určitě přijdou. Takže začátek nic moc, ale náladu jsme si tím zkazit nenechaly. Klobouk jsme měly, tak co. Koupily jsme si kafíčko, já jsem zaběhla do lednice pro buchtu a byly jsme spokojené. Pochutnávaly jsme si, sledovaly program a bylo nám moc dobře. Po čase chtěla Hanička domů a já jsem si šla vyzvednout Libušku, s kterou jsem byla domluvená, že ji vyzvednu až na večerní program. S tou jsme pak zapařily až do konce. Opravdu – zapařily. Moc jsme si vystoupení užívaly, tleskaly do rytmu, vlnily se a nasávaly plnými doušky atmosféru krásného letního večera. Libušku jsem odevzdala personálu se soumrakem.
Tyto Svatoanenské slavnosti považuji za jedny z nejvydařenějších, moc jsme si je s klientkami užily.
Zdraví JanaŠ
Odstranit komentář
Pro odstranění komentáře je potřeba ověřit vaší identitu. Zadejte email, který jste vyplnili při přidávání komentáře.
Zadaný email se neshoduje s emailem, který byl vyplněn při přidání komentáře.
Na email vám byl odeslán odkaz
ke smazání komentáře.
Boni pueri
Mattoni Liberec Nature Run 2024