Vánoční příběh 2020

Podivná doba covidová pozměnila v r. 2020 ledacos. I naši dobrovolnickou činnost. Dlouhou dobu se  nic nemohlo konat podle obvyklého, roky zaběhnutého, scénáře. Bylo nám líto, že nemůžeme klientům dopřát Vítání zimy, které bývá, jak jinak, už vánočně laděné, a tudíž moc příjemné. Přemýšlely jsme usilovně, a to i proto, že díky oslavám 15 let Darosu jsme dostaly dost velký obnos, který jsme chtěly (a chceme) použít pouze a jen pro radost klientů. Vánoce jsou k nadělování, k zažíhání světýlek radosti v očích člověčích dobou nejvhodnější.

Vzhledem k okolnostem jsme nadílku v Domově Sv. Josefa vymyslely takto. Koordinátorka dobrovolníků Jitka obešla všechny klienty, o kterých bylo známo, že v době vánoční budou zde, a předala nám seznam jejich drobných přání. A tím pro nás začal příběh, jaký jsme ještě nezažily. Klienti si většinou přáli něco na přilepšenou. Od kávy a čokolád přes kosmetické přípravky až po dobré červené víno nebo domácí medovinu. Splnily jsme i přání v podobě MP3 – Fimfárum, a když jsme rozluštily, co to je „depilátor na vosy a chlupy“ v hodnotě cca 200, tak se i toto podařilo.

Zvláštní a pěkný příběh se odvíjel zejména při snaze splnit přání nám dobře známé klientky K. Nebylo to vůbec přímočaré a měly jsme zato, že to musíme K. sdělit, jak k naplnění jejího přání došlo. Jenom předat dárek, to by vůbec nevystihlo to hezké, co jsme při tom zažily a co snad potěšilo i ji.

Jak to ale udělat, když dárky osobně předávat nemůžeme? Mrzelo nás, že si pěknou chvíli u vánočního stromečku musíme nechat ujít. Sepsaly jsme úvodní slovo a poprosily ošetřovatele, kteří měli mít TEN DEN službu, aby ho klientům v úvodu nadílky přečetli. Pro klientku K jsme připravily jakýsi průvodní list, aby si užila vše, co ke splnění jejího přání vedlo. Dokonce jsme pořídily zvukovou nahrávku, kterou jsme jí chtěly poslat, načež jsme se dověděly, že ona si ji poslechnout na PC nebo chytrém telefonu nemůže. Nezbylo, než i tento, pro nás docela citlivý úkol, svěřit ošetřovatelům.

A jaký byl vlastně příběh jejího splněného přání? Zde je:

Milá K,

Ježíšek Ti nadělil prostřednictvím dobrovolníků z Královédvorské Arniky dárek, který sis přála. Myslím, že je k němu ale potřebné dodat průvodní list, protože tvůj dárek obsahuje několik příběhů a snad i poselství. Tady ho máš.

Někdy v listopadu nám bylo předáno Tvé přání. Toužila jsi po audioknize Stoletý stařík. Brzy na to k nám dorazila oprava. Dárkem měla být suchá kytice ze slaměnek barvy růžové a červené. Nepřišlo nám to složité, ale ukázalo se, že splnit Ti právě toto přání se pro nás stane prubířským kamenem, a že by se hodilo kouzelné sluchátko nebo prsten princezny Arabely, abychom Ti mohly udělat radost.

Vzpomněla jsem si na podobnou příhodu z mého osobního života právě letos před Vánoci. Sdělila jsem svým dětem, že bych si přála, abychom letošní Vánoce pojali, co se dárků týká, minimalisticky. Že stejně nejvíc potěší takové ty dárky s příběhem, čímž jsem myslela třeba to, když mi moje dítě věnuje svůj čas a vypraví se se mnou třeba do divadla nebo na výlet. Jedna z dcer mi s ironií sobě vlastní odpověděla: „Teda mami, ty jsi hrozná. Mohli jsme ti pěkně, krásně něco KOUPIT, a teď abychom si lámali hlavu s nějakým příběhem.“

S dárkem pro Tebe se to mělo úplně stejně. Pořídit audioknihu nákupem přes internet a stažením na vhodné médium umí dnes kdejaké dítě. Asi jsi to věděla a rozhodla ses nás trochu potrápit. Ne, to si dělám legraci.

Známe jednu rodinu, jejichž dnes již dospělá dcera žije s mentálním hendikepem. Rodiče ji vedou tak hezky, že si různými kurzy osvojila umění vazby. Po celý rok si sama ve svém okolí – v lesích, na zahradě, na loukách, kdekoli – sbírá rozmanitý přírodní materiál, zpracovává ho, třídí a suší a v pravý čas z něj ve spolupráci se svojí maminkou tvoří různé dekorace, věnečky, kytice apod. Něco prodá a spoustu drobností rozdá lidem pro radost. Z poslední návštěvy u ní, kdy jsme si jely pro adventní věnečky, jsme si navíc přivezly valounky pomalované mandalkami. Do kapsy – pro štěstí a vyrovnanost.

Právě téhle dívce jsme zadali zhotovení suché kytice pro tebe. Možná jsme málo zdůraznily, že má být zhotovena ze slaměnek, telefonicky jsme se ještě domlouvaly, že má jít čistě o přírodní materiál. „Ano, rády pro vás kytici zhotovíme,“ odpověděly nám. Věděly, pro koho a za jakým účelem má kytice být.

Když jsme ji hotovou vyzvedly a dovezly domů, byly jsme ve velkých rozpacích. Netušily jsme, že slaměnky už se moc nepěstují a moc těžko se v půli prosince seženou a naše aranžérky si s tím poradí způsobem sobě vlastním, velmi kreativním. Místo květů použily borové šišky, které připevnily na proutky a nabarvily je na růžovo a na červeno. „Kytice“ je hooodně neobvyklá, svědčí o zručnosti toho, kdo ji zhotovil, je svým způsobem krásná, podle toho, jak to kdo pojme, ale NENÍ to kytice ze slaměnek. To tedy opravdu ne.

Nejprve jsme byly rozmrzelé a snažila jsem se zachránit co se dá, prošmejdila jsem dvorská květinářství, ale po slaměnkách ani památky. Vybrala jsem proto kulatkou kytičku holandského typu z růžových růžiček. Ty nejsou pravé, ale působí skoro jako sušené. Mně se kytička líbila, zdála se mi vkusná. Ale pořád to prostě není ono. Nepovažuji to za splněné přání a mrzí mě to. Až do chvíle, kdy jsem si uvědomila, kolik je v té šiškové kytici citů. Co všechno se odehrálo, než spatřila světlo světa. Že ty dvě ženy, které ji zhotovily, vymýšlely, jak by jiné ženě, kterou ani neznají, splnily přání a udělaly jí radost. Přijde mi to jako v té pohádce o chytré horákyni. Ona byla obutá – neobutá, oblečená – neoblečená… A tohle je kytice a taky není kytice, je to růžovo červené, ale nejsou to slaměnky…

Ale hlavně, milá Klárko, takovou kytici nikdo jiný na celém šírém světě nemá. Jen ty. Věřím proto, že ti udělá radost už tím svým osudem.

Přeji Ti za celou Královédvorskou Arniku, aby pro Tebe byl čas vánoční příjemný a do nového roku s letopočtem 2021 hlavně zdraví, úsměv na rtech a slunce v duši. Máme Tě právě pro ten úsměv a radostnou povahu moc rády a věříme, že se v novém roce konečně zklidní rozbouřená hladina celého světa, abychom se zase mohli normálně setkávat a dělat si radost.

KatkaK