NE 20. 2. 2022- V létě ti řeknu, jak se mám, kino Svět DKnL

Je pravda, že na nejméně dvou doprovodech do kina nebo divadla jsme se dohodli poté, co jsme někdy nemohli sehnat dostatečný počet dobrovolníků. Pamatuji se, ale už trochu matně, že dříve to doprovody měly mít zdarma nebo nějak levnější než klient a tak jsme se dohodli , že „pojedeme“ na půl, tudíž bylo potřeba abychom byli 1 : 1. Nyní to v H.D. i v kině berou automaticky na polovinu, tak to už není potřeba, ale samozřejmě, že doprovodů může být tolik, co lidiček na vozíku. Je samozřejmě příjemné, když jdeme jako doprovod na něco, co nás zajímá, ale dost často jdeme, protože je to prostě potřeba. Teď naposledy jsme byli v kině doprovody tři a řidič a zrovna jsme si říkaly s Katkou i Stáňou, že jsme měli všichni před kinem i po kině co dělat. Pršelo jen se lilo, tak jsme je rychle od Lukáše odebíraly a vozily pod střechu. Tam jsme byli hned upozorněni, že všichni musíme mít respirátory. Někdo je měl připravené, někdo ne, respirátory moc nedržely, různě padaly, tlačily…Nakonec jsme všechny poupravili, porozepínali, Lukáš koupil lístky a mohli jsme jet dovnitř. Rozdělili jsme se na polovinu po obou stranách a jelikož je to v kopečku a ještě tam jsou malé stupínky, tak to také není úplně jednoduché, aby byli všichni se svým místem hned spokojeni.Ještě najít a rozdat bonbony, někomu i rozbalit a dát do pusy, na přání dát napít a pak to může začít. Tentokrát jsme se hodně nasmáli, mezitím venku přestalo pršet, ale za to hodně foukalo a ochladilo se. Někteří klienti byli docela málo oblečení, tak jsme se snažili je různě co nejvíc zachuchlat a než Lukáš naložil posledního,