„Den D v Pardubicích“

účast na slavnostním vyhlášení „dobrovolníků roku“ (4dob.)

// V naplněném Východočeském divadle v Pardubicích dostalo ve čtvrtek 6.3. 2008 sedmnáct východočeských dobrovolníků již počtvrté originální keramickou sošku anděla za nezištnou práci pro druhé. Galavečer Den D, počtvrté moderovaný Jakubem Železným z České televize a poprvé pořádaný společně pro oba východočeské kraje zaznamenal nejvyšší návštěvnost ve své historii – dobrovolníkům přišlo zatleskat více než 300 hostů.Večer byl zakončením několikaměsíčního procesu nominací a výběru dobrovolníků k ocenění. Navrhovateli mohly být fyzické osoby a organizace, které dobrovolníky osobně znají. Výběr 17 oceněných z 58 nominací prováděla odborná komise a také zástupci pořadatelů, partnerů, médií a obou zúčastněných krajů. Ocenění dobrovolníci nejsou vítězové, ale odměnění zástupci několika tisícovek bezejmenných dobrovolníků, kteří na území vých. Čech nezištně pomáhají druhým.
Den D 2008 se konal pod záštitou vicehejtmana Pardubického kraje Ing. Romana Línka, hejtmana Královéhradeckého kraje Ing.Pavla Bradíka a primátora Statutárního města Pardubice Ing.Jaroslava Demla. // (mírně upraveno z tiskové zprávy ze 7.3.2008 – Leoš Malina,DiS.,zást.řed.o.s.SKP-CENTRUM)

FL: Za Arniku jsme v doprovodu rodinných příslušníků a Jitky Holcové vyrazily do Pardubic tři – Jana, Petra a já. Cesta byla bez problémů, ale hned ve vstupní hale divadla se ukázalo, jak mizerný je náš orientační smysl a zabloudily jsme už při hledání šatny… Tohle povídání píšu s dost velkým časovým odstupem, takže si už asi nevybavím všechny detaily. Jedno vím jistě – prostředí divadla bylo příjemné, projevy všech povolaných celkem vtipné (donekonečna kořeněné špičkováním mezi „pardubičáky a hradečáky“) a doprovodný program pestrý ( taneční skupina s irskými tanci, muzikálové melodie, flétnový soubor ZUŠ z Jaroměře a …. snad původně zamýšlený zlatý hřeb večera – frontman kapely Čechomor, František Černý se svým bratrem X, kteří nás dobrých deset minut utloukali svým, fakt „inteligentním“ humorem… škoda, že nezůstalo jen u kytary a písniček…). Ale to není důležité. Nejbáječnější na celém večeru bylo, že mezi 17-ti oceněnými si pro sošku anděla rázným krokem došla na jeviště Petra a vzápětí, tentokrát už bez bloudění, i Jana. Petra převzala jednu z deseti cen udělovaných odbornou komisí, Jana si odnášela cenu pořadatele a navíc i jednoho – snad desetikilového – „andílka“, věnovaného osobně jistým panem poslancem, jehož jméno nám ale v tom ruchu bohužel uniklo. V závěru bylo všech 58 nominovaných dobrovolníků odměněno květinami a dárky od sponzorů, takže všichni odcházeli obtěžkáni igelitkami, deštníky a – ano, i lahvinkami! Po skončení programu následoval raut a v hledišti i přilehlých prostorách propuklo veliké hemžení a zmatek, vydatně podporovaný novináři a reportéry s jejich mikrofony a kamerami. Pro Janu to znamenalo jediné – sbalit anděly a zmizet. Pro Arniku všechno – ale mluvit do kamery?!? Takže chudáci andílci skončili pod kabátem a naše velitelka nejspíš tam, kam si žádná kamera netroufla. Když se „lovci aktualit“ vytratili do patra (čímž se pro nás definitivně uzavřela možnost užít si rautu – stejně bychom nenašly to správné schodiště), vytratila se i naše výprava, úspěšně jsme zvládli cestu na parkoviště a kolem půlnoci jsme dorazili domů…