Přípravy lednových nákupů probíhaly výjimečně jako na drátkách. Přihlásilo se pět dobrovolnic, po dlouhé době nebylo třeba obvolávat a prosit, jestli by se někdo z dobrovolníků utrhl. Klientů má být šest, takže s řidičem jsme jeden na jednoho – ideální stav.

Scházíme se před Kauflandem a JanaŠ mi hlásí, že jí před chvíli volala JitkaH z DSJ, že se dvěma klientům těsně před odjezdem neudělalo dobře a takhle narychlo nebylo možné sehnat náhradníky, takže přijedou jen čtyři. A už tu jsou. Já dostávám pro nadbytečnost volno, stejně tak řidič Lukáš. Holky si klienty rozebírají – přijel jeden muž a tři ženy. Když už tu jsem, zajdu si do obchodu udělat malý nákup, a pak pojedu domů. Přede mnou se motá JanaŠ s Blankou, klientkou, která je stálicí našich nákupů, za mnou SoňaV s klientem. JanaV a StáňaZ vyrazily se svými klientkami do jiných obchodů. Jak procházím vstupem do obchodu, vyslechnu si rozhovor Jany s Blankou, jak se dohadují nad technickou stránkou nákupu. „Dám Ti na klín nákupní košík jako minule?“ ptá se Jana. Když si představím, jak by nákupní košík zavalil Blančinu drobnou postavu, beru vozík a vyrážím s nimi. Ve dvou jsem jednoho klienta dosud nedoprovázela, takže si tento přepych pro dnešek všechny tři dovolíme. Procházíme pomalu a poctivě regál po regálu, prohlížíme si úplně všechno. Vozík se plní mým a Janiným nákupem, Blančin co do množství zboží silně pokulhává. Postupně ale i ona do něj něco přihazuje, a tak se nemusíme cítit trapně.

Nakonec jsme společně strávily v Kauflandu, nelžu Vám, hodinu. Moc příjemnou hodinu. Ty nákupy s klienty DSJ mě fakt baví! Před obchoďákem se s holkama loučím. Ony pokračují do hospůdky, já mířím se svým i Janiným nákupem, který odložím u ní doma v Doubravici (jsme téměř sousedky, já bydlím na Zábřezí), k autu.

MarcelaS

foto ZDE