V den D, kdy se divadlo konalo, jsme se ráno dozvěděli, že onemocněly obě doprovodky. Rozeslala jsem rychle všem dobrovolníkům S.O.S. mejl, že se hledají dva náhradní doprovody. Od kolegyň dobrovolnic přišly dvě zprávy s omluvou, že nemohou pomoci, i když by moc rády. Na Facebooku, kam jsem taky prosbu o pomoc pověsila, se nabídla jedna cizí žena, jenže v této situaci jsme potřebovali sehnat někoho, kdo už ví co a jak. Věděla jsem, že JanaŠ by moc ráda šla, ale ta mívá problém s odvozem. KatkaK měla odpoledne pravidelnou schůzku u klientů v LDN v Jaroměři, takže toho měla pro ten den dost, ale nabídla se, že kdyby bylo nejhůř, pojede a vezme JanuŠ s sebou. Jede sice z Choustníkova Hradiště, ale nevadí jí jet do Dvora přes Doubravici, kde Jana bydlí, což je hodně velká oklika. Když zajišťuji nějaký doprovod, obyčejně se hlásíme s Janou spolu, protože ji cestou do Dvora naberu, jelikož bydlíme přes kopec. Jenže mně ten den fakt nebylo dobře. Dala jsem si hodinku a půl na rozmyšlenou, abych rozlouskla, jestli pojedu já a nějak to přetrpím, nebo poprosím Katku. Naštěstí mi bolest polevila, takže v poledne bylo rozhodnuto – jedu já a cestou nabírám do auta Janu. Zádrhel byl vyřešen.
K Hankovu domu jsme dorazily jen pár okamžiků poté co Žirečtí. Pan řidič ještě ani nevysunul z auta nájezdovou plošinu. Mám ráda, když nejsou prostoje a věci odsýpají, takže načasování bylo tentokrát perfektní.
Z auta jsme postupně vyvozili tři klienty na elektrických vozících, zaparkovali je ve vestibulu kulturního domu a zjišťovaly, zda na nás mají nějaké požadavky. Nikdo nic nechtěl, takže jsme v tichosti vyčkali příjezdu druhé várky čítající další tři klienty na elektrických vozících. Taktéž jsme je s Janou navozily, vysvlékly jim přebytečné svršky, Jana jim zašla pro občerstvení. V předsálí vždycky musíme počkat až do posledního zvonění, kdy se uvelebí celý sál, a pak teprve můžeme klienty navozit. Manipulační prostor v sále je velice úzký.
Divadlo začalo.
Přestávka, klienti zůstali na svých pozicích. Jana pro ně zajistila nějaké občerstvení, já jsem dvěma klientům upravila polohu. Pokračujeme druhým dějstvím.
Představení končí a my musíme vyčkat, než se sál vylidní, abychom mohli vyjet. Shodli jsme se na tom, že ač byly výkony herců super, hra byla hodně, hodně oddychová. Zase až tak moc nám to ale nepřekáželo, protože herci Městského divadla Mladá Boleslav jsou vždycky skvělí. Včetně hostujícího Matouše Rumla, kterého považuji za excelentního herce.
První tři klienti odjíždějí, my jdeme do kavárny, kde si zbylé tři klientky dávají občerstvení.
Přijíždí řidič, nakládáme zbylé klientky, nasedáme do auta, jedeme domů.
Boční bezbariérový vchod je už opraven, což je veliká radost, protože několik minulých návštěv Hankova domu přes hlavní vchod bylo velice náročných. I když je tam vždycky víc než ochotný personál a pomáhá seč mu síly stačí, nájezdové ližiny jsou někdy pro elektrické vozíky nepřekonatelný problém. Drobný zádrhel se nám u bočního vchodu ale přece jen přihodil. Byla to tlustá hadice ležící zvenku přede dveřmi, kterou tam zanechali dělníci pracující na fasádě. Naštěstí se nám na ní zašprajcoval jen jeden vozík a jen při výjezdu. Příště už by prý měl být vchod opravdu bezbariérový.
MarcelaS
fotky ZDE
Odstranit komentář
Pro odstranění komentáře je potřeba ověřit vaší identitu. Zadejte email, který jste vyplnili při přidávání komentáře.
Zadaný email se neshoduje s emailem, který byl vyplněn při přidání komentáře.
Na email vám byl odeslán odkaz
ke smazání komentáře.
