„Letecký den v Hradci Králové“
doprovod klientů DsJ (2dob.)
JŠ: …Začalo to dost napínavě – po půl desáté přijíždíme s manželem do Žirče, hledáme připravující se klienty a dozvídáme se , že kolem půl deváté už odjeli směrem na Hradec.Honem voláme Lukášovi, ale ten je nedostupný. Ještě že máme číslo na Pepína – ten nás perfektně naviguje, takže když“přistáváme“ v Hradci, jede nám už k parkovišti naproti. Dál musíme poklusem, protože Pepíno si to frčí na pětku a je na něm vidět, jak si to na té velké rovné ploše užívá… Klienty nacházíme u stánku č.spořitelny, kde všichni dostáváme energetický nápoj a červené papírové kšiltovky. Na nebi ani mráčku, je vedro a stín se hledá jen těžko. Někdo si dává občerstvení u stánku, někdo dává přednost gulášku, podávanému v ceně vstupenky a všichni se těší na slíbený vyhlídkový let, který má startovat ve 13 hod. Sledujeme doprovodný program a po půl jedné pomalu přejíždíme na místo, odkud jezdí autobusy k letadlům. Před sluníčkem není kam se schovat a ze všech doslova leje. Po chvíli se dozvídáme, že poletí pouze pět vozíčkářů a ostatní až ve 14.30. Všichni by ale chtěli letět už teď. Řidiči pečlivě vybírají podle stavu vyčerpanosti, ale to už je zase všechno jinak a Lukáš se Zdendou mohou nakonec nastoupit do autobusů, každý jen s jedním klientem. Začínáme pomalu „hudrat“ a dozvídáme se, že se nějaká skupina opozdila, takže místo v deset letěla až v jedenáct, pak dali pořadatelé přednost dětem, které to mají daleko domů, a tak se vlastně celý „jízdní řád“ posunul…… Ujišťujeme se, zda v těch 14.30 je to opravdu jisté a snažíme se najít kousek stínu. Pepíno má o všem přehled a ví, kde je cisterna s pitnou vodou – hurá!! Namáčíme ručníky a osvěžujeme jak se dá, nosíme vodu a nutíme všechny k pít. Přesto Maruška a pan docent svůj let vzdávají a jedou s prvními dvěma „letci“ a Lukášem domů. Moc nás to mrzí. Po 14.hod. čekáme opět na autobusy. Teď už všechno probíhá celkem dobře. Všichni klienti jsou přeloženi na sedadla a Zdenda s Oldou, že poletí s nimi a budou je přidržovat. Já zůstávám na parkovišti a hlídám vozíky, kabelky, mobily….Najednou vyvádějí z letadla našeho jediného chodícího klienta. Hrozím se, co se zase děje a vysvětluji, že patří k naší skupině. Jsem ujištěna, že je vše v pořádku, ale že už v letadle není místo, takže poletí helikoptérou….Říká se, že konec dobrý, všechno dobré, tak to snad platí i tentokrát. Ještě pořizujeme společnou fotku s konferenciérem panem Mahdalem a před 17 hod.jsou už všichni naloženi do aut a připraveni k odjezdu. V poslední chvíli se ještě přichází pozdravit s klienty monsignor Duka, ochotně se nechává fotografovat s naší malou doprovodnou skupinkou před autem a pak už se opravdu loučíme a frčíme domů…