9. 1. 2020 – Lijavec s klienty DSJ

Tentokrát jsme s JanouŠ neponechaly nic náhodě, jelikož už víme, že řidič Vláďa jezdí hodně brzy. Deset minut po šesté parkujeme před Hankovým domem. Je vlezlo a nevlídno, mírně prší.

Nebudeme čekat venku, že ne? Zmokla by mi ofina, mám ji natuženou. 

Jasně že ne, navíc je zima. Půjdeme dovnitř bezbariérovým bočním vchodem.

Proč ne hlavním vchodem?

Vždyť tu hned budou, nebudeme to obíhat.

Tam ale bude zamčeno.

V duchu doufám, že nebude.

No jo, měla jsi pravdu. Postojíme tu jen chviličku, uvidíš.

Nějak nejedou.

Začíná mi být zima.

Mně taky.

Ťukáme na dveře. Nic. Ťukáme na okno. Nic.

Mně už je ale fakt zima, to je divný, že nejednou.

Ťukáme znovu na dveře – silněji. Cvakne zámek, dveře se otvírají.

Co tu děláte?

Můžete nás pustit dovnitř?

Proč jste nešly hlavním vchodem?

Čekáme tu na žirečské.

Ale proč jste nešly hlavním vchodem?

Krčíme rameny a děláme oukropečky, jelikož paní pořadatelka je celkem ostrá. Vždyť ani nemáme vstupenky, ty přiveze řidič, myslím si a nedovolím si ani ceknout.

Čekáme, čekáme, čekáme, čekáme…

Je to divný, asi nastal nějakej zádrhel jako minule, Vláďa jezdí nejdřív ze všech řidičů.

Čekáme, čekáme, čekáme…

Koukám z okna.

Nevidíš, je tam už?

Nevidím.

Oči si můžu vykoukat, jak zírám ven a stále nic nevidím.

Už je skoro třičtvrtě na sedm.

Konečně!!!

Vláďo, kde ses zasekl?

V DSJ mi říkali, ať nejezdím tak brzo.

To je teda gól. Příště si zavoláme, abychom se časově sladili :o)

Přebírám u auta klienty od Vládi a převážím je Janě ke vchodu do Hankova domu, aby si nenamočila ofinu.

Dobrý den, Klárko, dáme víno jako minule?

Ráda bych. A zase do hrnečku, prosím.

Kupuji víno, přináším je Klárce.

Zdravím se s Katkou a jejím mužem, kteří si povídají s klienty. Dneska tu ale Katka není v pozici dobrovolnice a po chvíli odchází na balkon, kam má koupené vstupenky.

S Klárkou dopijeme vínečko a pomalu začínáme navážet klienty do sálu. Je natřískáno, už dlouho dopředu vyprodáno i na stání. Usedáme, vypínáme mobily a vnořujeme se do světa Járy Cimrmana.

Představení je jako vždy famózní. Znalec mistrova díla zaznamenává, že na mnoha místech došlo

k drobným úpravám textu, některé věci se jen vylepšily, jiné přizpůsobily současnému dění ve společnosti.

Vyvážíme klienty ze sálu do vestibulu, oblékáme je a odvážíme k dodávce.

Byl to krásný, poetický večer. Cimrmani nikdy nezklamou.

Marcela

foto ZDE