20. 11. 2018 – Listopadové nákupy
Za mě a myslím i moji klientku – pohoda. Už předvánoční – sháněly se dárky. Úspěšně, takže spokojenost na obou stranách.
KatkaK
Měla jsem na starost Marušku. Jezdí na nákupy maximálně 2x do roka, ale před vánocemi vždycky. Už několik roků nakupujeme, hlavně před vánocemi, spolu. Je potěšení to s ní absolvovat, protože ona vždycky perfektně ví, co chce a pokud se nám to podaří sehnat a něco třeba i výhodně ve slevě, tak se tak raduje a já samozřejmě s ní . Tentokrát bylo nakupování obzvlášť hezké. Má první vnoučátko, měsíční holčičku, takže jsme sháněly dárečky hlavně pro ni. V Dráčiku byla Maruška doslova u vytržení . Hračky nejméně posledních 30 let nesháněla, a tak stále jen opakovala: „To není možnýýý, co toho tady mají…“ Ale věděla konkrétně, co chce – mluvícího medvídka, který vypráví asi 6 pohádek. Mezi stovkami plyšáků nebylo možné ho nalézt, proto jsme poprosily o radu paní prodavačku a její odpovědi se nechtělo ani věřit: „Vím, o co se jedná, ale my je nemáme, zeptejte se v hračkárně na náměstí“… . Maruška přesto neodolala a vybraly jsme alespoň pískací knížečku a kousátko. V DM drogerii to bylo rychlé, balíčky Nivea pro ženy i muže měli, a tak honem do hračkárny na náměstí. Kaufland byl z nedostatku času vynechán. Venku bylo hodně nevlídno, padal sníh s deštěm, ale nic nás nemohlo odradit. Dala jsem Marušce čepici, sama jsem si nasadila kapuci a už jsme frčely. Horší bylo, že Marušku začala „zlobit“ pravá ruka a nešlo jí moc řídit vozík, ale medvídka v hračkárně měli, a tak jsme se šťastné vydaly na cestu do krčmy. Ještě jsme výhodně nakoupily u Vietnamců několik kousků spodního prádla a celé mokré a promrzlé jsme dorazily do krčmy, kde už všichni ostatní byli. Rychle jsme si objednaly horký čaj, každá utopence a dohromady česnekovou bagetu. Vše bylo výborné a nám bylo tak dobře
JanaŠ
Tentokrát se přihlásilo sedm klientů a všichni přijeli. A přijeli všichni jedním autem, protože jeden si sedl vedle řidiče, vozík měl složený vzadu. To byla hned první pozitivní zpráva do začátku, protože dvě várky jsou organizačně vždycky trošku komplikované. Dobrovolnic bylo šest – JanaŠ, KatkaK, JanaV, RenataA, ZdenaB, já a sedmici uzavíral řidič Zdenda, který se také ujal jedné z klientek.
Doprovázela jsem klienta na mechanickém vozíku, který toho k nakupování neměl mnoho. Prolétli jsme rychle obchoďák, kde jsme koupili jen pár věcí k osobní hygieně, a pak už jsme směřovali nahoru na náměstí. Do kopce se vždycky šetřím, abych se nezničila, takže jsme se sunuli pomaličku a s jistotou nahoru a kolem nás poletovaly sněhové vločky. Táhlý kopec jsme zdárně udolali a po kamenitém náměstí jsme se dodrncali až k jedné z bank. Jelikož nás od interiéru banky dělil jeden schod, který vozík nedokázal překonat, zazvonili jsme na zvonek u jejích dveří s vozíčkářským symbolem. Za chvíli se objevila usměvavá žena s dotazem, co si přejeme. Vypadalo to, že nás nechá venku a vše se vyřídí v zimě. Na moji poznámku, že bych očekávala nějaký nájezd pro vozíčky, když mají úplně novou pobočku, odpověděla, že by taky rádi, ale že jim ji památkáři nedovolili. S touto odpovědí se setkáváme dost často. Poodstoupila jsem tedy o kus dál, abych jim dopřála soukromí a sledovala, jak paní pobíhá sem a tam mezi počítačem a klientem a v jednom momentě si k akci přibírá i kolegyni. Trvalo to celkem dlouho, byla zima, ale vše probíhalo s úsměvy a klient tvrdil, že mu zima není. Tak fajn, máme to za sebou a hurá do Krčmy.
Před Krčmou jsou ještě o dost příšernější dlažební kostky než na náměstí. Málem se mi tam podařilo při sjezdu do restaurace klienta vyklopit (jeho vozík měl děsně úzké pneumatiky), ale vše jsme nakonec zdárně překonali a naše cesta byla korunovaná úspěchem ve formě teploučka a příjemného prostředí Krčmy. Zaparkovala jsem klienta u stolu, kde už byla jedna klientka a klient se svými doprovody a šla jsem si po svých.
MarcelaS
Fotky ZDE