„Návštěva kozí farmy“ II

doprovod klientů DsJ na kozí farmu v Kohoutově (2dob.)

FL: …Byl den jak malovaný, ale taky trochu náladový – sotva jsme našli útočiště před sluníčkem, už jsme se schovávali před drobným deštěm. To ale vůbec nevadilo. Většina klientů už tu aspoň jednou byla a my ostatní jsme se těšili na to, co jsme znali z vyprávění, takže rozmary počasí nás nemohly „rozhodit“. Když jsme si odbyli úvodní rituál – přesun z auta na cestu a odtud přes práh do chlévů, čekal nás zajímavý výklad o chovu koz a vůbec o tom, co život na takové farmě obnáší. Nebudu se pouštět do podrobností, aby to nakonec nedopadlo tak, že zatímco majitel mluvil zasvěceně „o koze“, já bych tu psala nesmysly „o voze“… Zvířátka byla docela přítulná a zdálo se, že pohlazení od nás se jim i líbí. Možná z obavy, abychom celý chov nevyhladili úplně, pozvala nás paní domu do zahrady na ochutnávku domácích výrobků. Byly tu různé druhy sýrů, mléko, kefír i syrovátka. Překonala jsem hrůznou vzpomínku z mládí, odvážila se napít kozího mléka a byla jsem mile překvapena jeho chutí… Pak už jsme spolu s Aničkou a řidičem jen napichovali na párátka a podávali zájemcům – kousek tamtoho s ořechy, ještě jeden s bazalkou a ten s česnekem je boží!… Strávili jsme na farmě skoro tři hodiny a ve finále vykoupili snad veškeré zásoby, takže paní v chladničce nakonec zbylo jen pár lahví syrovátky a poslední kefír. Právě v té chvíli to za plotem zaburácelo, na parkovišti zastavila čtyřkolka a z ní seskočil docela fešný – no, možná pětapadesátník – oblečený v kůži, prostě docela „ranař“… Když se za chvilku vracel přes zahradu, z námi vydrancovaného krámku a v ruce vítězoslavně třímal poslední půllitřík kozího kefíru, řekla jsem si téměř slovy klasika – bylo to krásné, úsměvné odpoledne…