„Oživlé postavy z Babičky“

doprovod klientů DsJ na výlet do Ratibořic (6dob.)

Libuše Flečková: …Ani dnešní akce se neobešla bez trochy adrenalinu. Na začátku byla víc než potěšitelná zpráva od Jiti Baudischové :
…. Tak to je super, my v Babiččině údolí zvládneme v pohodě šest lidiček. Jedeme s Terkou a s našima kamarádama, snad se to někomu zalíbí a začne chodit častěji. Tak v sobotu budeme před půl desátou čekat…

…Vše probíhalo podle plánu – Jiťa a její kamarádi dorazili na místo na kolech, ujali se klientů a společně si užívali dne. Nevím přesně, v jakém pořadí jednotlivé kroky proběhly. Jestli se nepletu, absolvovali prohlídku zámku, což není tak snadné, vzhledem k počtu schodů, které je nutno s vozíčkáři překonat (většinou si tu proto nejvíc „užívá“ Lukáš)… Procházka údolím, zpestřená vystoupeními místních ochotníků, tradičním Lukášovým „cachtáním“ u splavu a nějakým tím občerstvením na závěr, už nebývá až tak fyzicky náročná. Přesto už ale všichni byli docela zmožení, když se přiblížil čas smluveného odjezdu. Vtom se to nejspíš nějak „zvrtlo“, protože po Lukášovi i autu, ve kterém snad měli dobrovolníci navíc zamčená kola, jako by se slehla zem. Čekání se protáhlo na nepříjemně dlouhé tři hodiny (nejspíš nějaká technická závada ?!?) a klienti i jejich doprovody byli už opravdu unaveni, když si kolem páté mávali na rozloučenou. A to dobrovolníky z řad studentů čekala ještě nejen zpáteční cesta na kolech, ale i nezbytná příprava na závěrečné písemky a zkoušení před koncem školního roku!! Na řadu tak přišly mobily a motorizovaní rodiče, kteří jim vyrazili naproti, aby je pak bezpečně dopravili domů. Teď nezbývá, než doufat, že tahle „zkouška vytrvalosti“ nové adepty na dobrovolnictví hned napoprvé neodradila a že se spolu s „arničáky“ ještě na nějakou další akci přihlásí… a že podobné „technické potíže“ pochopí i jejich rodiče…