„Život je náhoda v obnošené vestě“

doprovod klientů DsJ na představení divadla Semafor (4dob.)

FL: …Na „fóru“ stálo černé na modrém, že se první skupina kultury milovných klientů začne z DsJ vypravovat už kolem 18.15hod., do půl hodinky bude na místě a řidič (tentokrát Slávek) se v klidu stihne ještě jednou „otočit“ pro skupinu „B“. Dorazila jsem na poslední chvíli, naštěstí ještě nebyl takový problém u Hankova domu zaparkovat. Před vchodem postávaly ostatní dobrovolnice a až na to, že byla docela zima, zdálo se být všechno v pohodě. Když se první auto neobjevilo ani v sedm, začaly jsme být trochu nervózní, protože bylo celkem jasné, že začátek programu druhá parta nemůže stihnout. Žhavily se mobily a do pátrání po nezvěstném autě se iniciativně zapojil i Lukáš, který tu byl dnes zcela soukromě. To už začali být nevrlí i pořadatelé. Nakonec jsme se dohodli, že bez klientů si tedy opravdu dovnitř sednout nepůjdeme a že nás tam pak hromadně vpustí, abychom příliš nenarušili program. Mezi tím odjel Lukáš do Žirče, kde trochu zakulhala organizace a Slávek teprve nakládal první partu vozíčkářů. Někteří už také čekání vzdali, takže Lukáš pohotově zaimprovizoval, usadil zbylé klienty k sobě, vozík do kufru a těsně po začátku představení se všichni přiřítili k Hankovu domu. Chvilku trvalo, než jsme to „vydýchali“, ale pak už to byla jen pohoda – jak jinak – s písničkami Jaroslava Ježka, Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra… Je úžasný, jak tahle muzika pořád žije a jak je při ní hezky na světě. A tak se všichni usmívají, v pohodě probíhá i obligátní fotografování s panem Suchým a paní Molavcovou a než se stačíme domluvit, co dál, mizí dva z našich „chlapců“ na el.vozíčcích v kavárně za rohem – dosti bylo sentimentu, panáček hořkého ferneta nás (ne)bezpečně vrací do reality…