Do kina s klienty chodíme nejen „hromadně,“ ale občas i jednotlivě. Jeden z klientů má trochu jiný vkus než většina, má to štěstí, že si dokáže přestoupit z vozíku do auta, z vozíku na sedadlo v kině… A má vozík, který se dá složit do kufru auta. Možná se to nezdá, ale aby se sešly tyto okolnosti, to není moc časté. Je pravda, že jsme s ním skoro dva roky nikde nebyli. Na vině byla opatření proti šíření covidu, a co si budeme nalhávat, člověk jaksi okoral, zlenivěl, nechtělo se mu, ani když už se mohlo…
Proto mě potěšilo, že konečně projevil zájem a neprotestovala jsem, když se v jednom týdnu (pro mě) sešly čtyři akce s Domovem sv. Josefa. V pondělí to byl koncert Anny K., v úterý kino individuálně, v pátek nákupy pro DSJ a v neděli zase kino individuálně.
Předehru filmového představení jsme absolvovali s kebabem u Šindelářské věže.
Nejsem fanoušek Pražského výběru, ale co bych pro něj neudělala… a tak jsme shlédli Symphonii Bizare – záznam koncertu z r. 2016, kdy s PV hrál Národní symfonický orchestr pod vedením amerického dirigenta Stevena Mercuria, jsem si užila i já. Bavilo mě to nadšení, se kterým se předváděli „šílenci“ z Pražského výběru a jejich hosté, a hlavně nadšení, s jakým dirigoval S. Mercurio. Taktovkou se rozháněl jako mečem v boji nebo sekerou při práci, jeho gesta, postoje, dokonce výskoky byly jasnou známku, že i jeho to baví. V jedné skladbě dokonce hrál na kytaru jako další člen kapely.
Na Notre Dame v plamenech jsme se hodně těšili.
Hrdinský příběh těch, kteří riskovali své životy při nebezpečné záchraně symbolu Paříže. Nervy drásající snímek režíroval držitel Oscara a matador světové kinematografie Jean Jacques Annaud. (ČSFD)
Hodnocení na ČSFD – 82% v červené sice (asi) nesdílíme, ale i tak jsme rádi, že jsme viděli… A těšíme se, co nám připraví v kině v dalších měsících.
KatkaK