Nerez a Lucia s klienty DSJ

Vzkaz od klientů, kteří se zúčastnili: Včerejší akce prý VY – NI – KA – JÍ – CÍ!!!

První reakce jedné z doprovodů: Právě se vracím z Hankova domu a jsem plná, ne – přeplněná dojmy. Nerez a Lucia umíííí!

Co k tomu dodat víc? Víc už nic. Večer se vydařil.

KatkaK

——

Nerez, to je pro mě kapela s velkým K, proto jsem se na dnešek moc těšila.

Janu jsem v Doubravici nabrala do auta v 18:15, před Hankovým domem jsme byly za pár minut. Koukej, auto už tu stojí.

Nějak brzo.

Snad už nebudou klienti uvnitř.

Jsou, auto je prázdné.

Otvíráme boční, bezbariérový, vchod dvorského kulturního svatostánku a vidíme, že klienti už jsou úhledně napáskovaní v předsálí. Katka se Zdenou tu taky ještě nejsou.

Vláďo, proč jezdíš tak brzy?

To není moc brzy.

Vláďo, je to zbytečný, pak se tu dlouho čeká.

Ale, to víte, při nakládce furt někdo zdržuje, to je musím porád honit. Hi, hi.

Pomáháme klientům ze svrchníků, které odkládáme i s dekami, které měli někteří přes kolena, do šatny.

Dáte si něco?

Až na jednu klientku všichni kroutí hlavami, že ne.

Paní by ráda víno. Červené. Neměla je celé věky. A kdyby to šlo, tak do hrnku s ouškem, skleničku neudrží v ruce.

Odbíhám do divadelní kavárny, hrnek není problém. Pomáhám klientce nádobu přidržovat u úst. Půlka je v mžiku v ní.

To není závod, nemusíte spěchat.

Máte pravdu, už to cítím v těle.

Odkládáme hrnek a jdeme vybrat cédéčko. Paní je šťastná, že jí s výběrem někdo pomůže, je totiž nevidomá. „Zasvěceně“ diskutujeme nad hudebními nosiči, notujeme si a nakonec jedno CD vybíráme.

Dopijeme červené a začínáme navážet klienty do sálu.

Dneska je to pohoda, je tu málo lidí, folk není úplně většinový žánr. V klidu a bez strkání se s ostatními diváky usazujeme klienty v sále.

Světla zhasínají, přichází kapela.

Zdeňku Vřešťálovi i Vítkovi Sázavskému to i po šedesátce pořád moc sluší – kluci jako lusk.

Všichni si koncert užíváme. Nerez je úplně nejvíc nejlepší kapela na světě :o) Spolu s ostatními folkovými kapelami samozřejmě :o) A nová zpěvačka Lucia Šoralová mu moc sluší.

Pódium srší tóny, rytmy, zvuky, lije na nás kýble energie. Tleskáme, výskáme, užíváme si.

Koncert končí. Tleskáme jako o život, kapela přidává dva kusy a loučí se. Snažíme se ji potleskem vyvolat znovu na pódium. Sice přichází, ale všichni její mužští členové se staví dozadu za nástroje, vysílají dopředu jen zpěvačku a baví se tím, že si Lucia nemůže vzpomenout na píseň, kterou chtěla zazpívat. Nakonec dává jinou. Je hezká. Slovenská lidovka.

A teď už to fakt končí. Řadíme klienty v předsálí a čekáme na podpisy.

Nechávám klientce Klárce podepsat její nové cédéčko a ptám se Zdeňka Vřešťála, jestli by se s námi vyfotili. Jeho laskavé modré oči říkají, že ano.

Samozřejmě, že se s vámi vyfotíme.

Zubíme se do objektivu, kapala záhy mizí v sále, aby sbalila, my oblékáme klienty a vezeme je k východu.

Zasekáváme se ve dveřích.

Co se děje?

Iva kouří.

Na koho to dnes padlo?

Ně mě, volá Katka, ale neumím to.

Žádná jsme to napoprvé neuměla, smějeme se.

Konec kouření, Vláďa nakládá, loučíme se.

Bylo to úžasné, Nerez je boží.