Příběhy dobrovolníků

Příběh druhý – Marcela ze Zábřezí-Řečice

Kromě organizačních úkolů spojených s funkcí koordinátorky a doprovodů vozíčkářů, které jsou hlavní náplní činnosti Královédvorské Arniky, navštěvuji jednou týdně klientku Domova důchodců ve Dvoře Králové nad Labem. Jezdíme spolu hlavně na nákupy, někdy jen tak na procházku a když mám počasí nepřeje, zůstáváme v teple a suchu Domova a hrajeme Člověče nezlob se!, Dudáka (karetní hra), nebo Pexeso.

Dudáka jsem neznala, takže mi musela moje „adoptovaná“ babička vysvětlit, o co v té hře jde. Stejně ji ale podezírám z toho, že si pravidla občas upraví dle své potřeby a nebo mi nevysvětlila všechno. Zkrátka, většinou vyhraje ona a já jen nevěřícně koukám, jak mě zase šikovně přechytračila. Naposled mě rozdrtila třikrát za sebou a v očích jí blýskaly radostné, čertovské plamínky. Budu si muset pravidla nastudovat na internetu 😊

Marcela

PS: Teď samozřejmě do DD nechodím, je pro vnější svět kvůli ochraně zdraví jeho klientů uzavřen, ale jednou koronavirus odfrčí a my se zase budeme moct vídat.