Příběhy dobrovolníků

Příběh pátý – Linda z Trutnova

Jak se stanu dobrovolnicí

To takhle pracujete v malé, rodinné firmě, obklopeni fakturami, čísly, technickými výkresy a zatoužíte po uspokojení horních příček Maslowovy pyramidy potřeb.

Napadlo mě propojit své potřeby se svou prací a finančně podpořit nějakou místní organizaci z oblasti sociálních služeb. Hledala jsem a našla Domov sv. Josefa v Žirči. Viděla jsem klienty s RS, cvičebny a jiné vnitřní prostory, zahradu a zalitovala, že nejsem ani fyzioterapeut ani sociální pracovnice, protože mi přišlo úžasně naplňující pracovat a zároveň pomáhat lidem, kteří to potřebují.

Přes stránky Domova jsem se proklikala až na spolek dobrovolnic, které pomáhají klientům „Domova“ i jinde. Jaká úžasná možnost nemuset být zdravotní sestra, zůstat v rodinné firmě a přesto pomáhat lidem. Říkám manželovi, že budu kontaktovat paní Štěpánovou z Doubravice ohledně finančního daru pro spolek dobrovolníků a manžel s úsměvem volá: „ Ale tu já přeci znám…“ A už je nám jasné, že peníze opět putují do dobrých rukou a že nic není náhoda.

Sledovala jsem činnost a benefiční akce této skupinky lidí s velkým srdcem a řekla si, že až to bude časově možné (vážná nemoc mojí maminky, děti, stěhování) stanu se dobrovolnicí i já sama. Chtěla bych, aby moje děti viděly, že zdraví a vše to, co mají, není samozřejmost. K tomu je chceme s manželem vést, být příkladem.

Čeká mě teď „moje poprvé“. Obavy a tu malou dušičku v sobě zda a jak vše zvládnu hned plaší myšlenka, že TADY PŘECE NEJDE O MĚ.

Linda K.