Příběhy dobrovolníků

Vzhledem k tomu, že se kola Královédvorské Arniky ze dne na den zastavila a hned tak se nerozjedou, vznikla nová rubrika, ve které Vás budeme seznamovat s příběhy našich dobrovolníků. 

Tady je první z nich. Napsala ho Katka z Jilemnice:

Jsem ze své podstaty osoba trochu neposedná, jak říká moje kamarádka „vařečka, do všech kaší zamíchaná“…

Když jsem odešla do důchodu, měla jsem domluvenou průvodcovskou práci, takže léto jsem prožila aktivní, stále na cestách… Přišel podzim a s ním mé další aktivity. Jako instruktorka pilates jsem opět zahájila cvičení pro své klientky. Začala jsem studovat na Univerzitě třetího věku, začala jsem se učit španělštinu… Ale stále to nebylo ono…

Pak jsem se dozvěděla o Maratonu pro RS. V Domově sv. Josefa v Žirči pracuje moje kamarádka Pavla jako rehabilitační pracovnice, takže jsem měla kompletní a kvalifikovanou informaci z první ruky. A bylo mi jasné, že na této akci nemohu chybět. A hned při příchodu mi bylo jasné, že na tomhle místě chci být prospěšná, jak jen to bude možné.

Nadchla mě atmosféra prostředí i lidi, vyzařující pozitivní energii. Domluvila jsem si schůzku a bylo rozhodnuto.

Do Domova jezdím s nadšením, byla jsem požádána, abych s klienty hrála hry. A protože jsem stvoření hravé, pustila jsem se do to hraní s vervou sobě vlastní. A když to jen trochu jde, snažím se hraní zpestřit. Proto mi teď naše společné chvíle tak chybí. Ale nebojte, pořád něco vymýšlím. Pevně věřím, že to všichni dobře zvládneme a těším se na první schůzku po karanténě a první výlet po karanténě. Už aby to bylo!

Stesk po Domově zaháním prací – šiju roušky a už jsem ušila i roušku s pořadovým číslem 1000. Když jsem s šitím začala, vůbec mě nenapadlo, že dojdu tak daleko. Ale dodávky materiálu zatím nekončí, a tak i já šiju dál…

Když si vzpomenu na Domov, a to dost často, přemýšlím, jaká roušková móda v Žirči vládne a věřím, že to všem sluší 🙂

Zdravím z Jilemnice a těším se na shledanou v lepších časech 🙂

Vaše Katka V.