Prosincové nákupy s klienty DSJ – díl 1.

Je nahlášených pět klientů a nás je stejný počet – JanaŠ, MartinaJ, HelaM, StáňaZ a já.

Postupně se ke mně na parkovišti před Kauflandem přidávají Martina, Stáňa a Jana. Renata, družka řidiče Lukáše, přijede s klienty. Čekáme, vyhlížíme žirečskou dodávku. Mají zpoždění. Á, támhle je vidět modré auto. Lukáš sedí vepředu sám? Ne, měla by tam s ním být Renata. Ale ano, opravdu je tam sám. Tak to se bude muset Lukáš ujmout jednoho klienta.

Lukáši, kde máš Renatu?

Nebylo jí dobře.

Jednoho klienta se tedy ujmeš ty, že?

Ano, není problém.

Fajn, nedošlo k přečíslení na straně klientů, oddychly jsme si.

Lukáš postupně vyváží vozíčkáře na chodník a my si je rozebíráme. Já si beru pána, který dopředu avizoval, že bude chtít navštívit optiku. Nic jiného nepotřebuje. Je na mechanickém vozíku, takže se pomaloučku suneme táhlým kopcem k náměstí. Po první zkušenosti, kdy jsem málem vyplivla plíce, už rychlostní rekordy do kopce netrhám.

Copak v optice potřebujete?

Změřit oči a vyměnit skla na blízko.

Jste objednaný?

Ne.

Začínám tušit problém.

Vjíždíme do optiky a přednášíme svůj požadavek. Dozvídáme se, že bez objednání nás nevezmou, navíc právě v této chvíli řeší opravu přístroje. Odjíždíme s nepořízenou. Ještě se do optiky vracím, abych se zeptala na případné možné termíny vyšetření. Volám do Žirče koordinátorce Jitce, že jsme nepořídili a jestli by mohla v příštích dnech zajistit pro klienta auto, které by ho na vyšetření dovezlo. Bude to asi problematické a bude si muset cestu sám zaplatit, ale zjistí, co se s tím dá dělat. Opouštíme náměstí a jelikož klient opravdu nepotřebuje nic koupit, míříme do restaurace U Hlaváčků, kde máme po nákupech společný sraz. Zvoní mi telefon. Volá vrchní sestra z Žirče.

Volala jsem do optiky a moc jsem je prosila, kdyby to bylo možné, jestli by vás dneska vzali. Právě pracují na poruše zařízení, ale kolem čtvrté odpolední by to mělo být hotové, tak si jim zavolejte, jestli se podařilo poruchu odstranit. Pokud ano, pána vyšetří.

Sděluji tuto radost novinu klientovi, ale on to vzdává, zařídí si to, až se vrátí z pobytu z Žirče domů. Kodrcáme se k restauraci U Hlaváčků. Před jejími dveřmi zjišťujeme, že se bez pomoci třetí osoby dovnitř nedostaneme, jelikož je třeba překonat jeden schůdek a následně práh u dveří a ty jsou opatřeny zavíračem (rozuměj Brano – zavírá samo). Naštěstí si nás všimne číšník a vyběhne ven, aby nám dveře přidržel. Jsme tu moc brzo, ještě pro nás nemají připravené místo. Personál udělá rychlá škatulata se stoly a židlemi a my si sedáme a objednáváme si čaj. Chvíli si povídáme a postupně se k nám přidávají další klienti se svými doprovody. Dopiju čaj a jdu za svými povinnostmi.

Marcela

foto ZDE