Richard Krajčo a všechno to ostatní… :)

14. 8. jsme se s klienty zúčastnili zahájení folklorního festivalu v Červeném Kostelci. Většina z nás vůbec netušila, o jakou akci jde. Všichni jsme v podstatě „jeli na Krajča.“ A byli jsme malinko rozmrzelí, že jeho koncert začíná až v osm a my tam z organizačních důvodů musíme být od pěti. Co tam budeme takovou dobu dělat? Terén byl svažitý, tudíž pro vozíky naprosto nevhodný. Pro klienty tedy nemělo význam, že kolem hlediště i před samotným areálem byla spousta stánků se zajímavým sortimentem k jídlu i k pití. My jsme se samozřejmě činili, co nám nohy a ruce stačily, ale ten zrakový a čichový požitek si klienti přece jen dovolit nemohli.

Jakmile začal zahajovací ceremoniál, koukali jsme s očima i ušima dokořán. Nejprve nás překvapilo, že festival je mezinárodní a má již pětašedesátiletou tradici!!! Já osobně na podobných akcích cítím vždy velikou hrdost na lidi z takových zdánlivě zapadlých a nevýznamných míst – co dokážou, s jakou radostí a vervou se chopí pořadatelských funkcí. Nejprve nám byli představeni ti, kteří převzali záštitu nad tak krásou akcí.

A pak nastala krása nesmírná a dramatická – představení, zahájení členy folklorního souboru z Itálie. Něco takového jsme, myslím všichni, nikdy neviděli. Průvod zahajovali „ctihodné páry“ v dobových (možná renesančních?) krojích. Za nimi šli bubeníci a vytrvalým bubnováním poutali pozornost, a slaďovali krok průvodu. A dále kráčeli praporečníci, oblečení v barevných „kejklířských“ šatech. Velcí, menší i nejmenší nesli hrdě své prapory a začala jejich show. V rytmu bubnů tančili, běhali, točili se, vyhazovali prapory do výše, žonglovali s nimi. Paráda!

A co nejvíc? Když se loučili, vzali k sobě do kola některé diváky a také některé naše klienty na vozících. Z vlastního popudu se s nimi fotili, do rukou jim vložili své náčiní. Taková srdečnost, bezprostřednost…. nám roztáhla ústa do spokojených úsměvů, podupávali jsme si, přenesla se na nás jejich energie….

Představení pokračovalo stále za rytmu bubnů a nastupovali zástupci dalších folklorních souborů, které jejich vystoupení teprve v průběhu následujících dní (festival trval 5 dní) čekalo. Viděli jsme zástupce místního souboru Hadářek, nám blízké Slováky, Bělorusy, Francouze, Bulhary, ale také zástupce z pro nás exotických zemí – Japonsko, Velikonoční ostrovy, Argentina, Taiwan….

Následovalo krásné samostatné vystoupení červenokostelecké cimbálovky a pak už….. nastal čas pro hvězdu večera – Richarda Krajča. Zpěvák přijel pouze se svou kytarou a trumpetistou Nikosem. O to zvědavější a natěšenější jsme byli na jeho vystoupení. A to jsme ještě netušili, že první část vystoupení bude s doprovodem cimbálovky. No toto! Paráda!

Jak to tak na podobných vystoupeních bývá, zpívalo téměř celé hlediště. Kdo nezpíval, alespoň si podupával, potleskával. Žasla jsem – vedle mě seděl kluk tak maximálně dvanáctiletý…. a on znal slova všech písniček, stejně jako jeho mamka, sedící vedle. A zpíval z plných plic. Všichni se dostávali do varu, včetně Richarda, spokojenost a nadšení se stupňovalo. RK byl vtipný, srdečný, nešetřil přídavky, až nakonec všechno skončilo, a i ten konec byl přirozený, nenásilný, rozcházeli jsme se rozesmátí a maximálně spokojení. Stejně naladěni byli i ostatní diváci a nás potěšilo a situaci nám zjednodušilo to, že nás (s vozíčkáři) vnímali, dělali nám cestu, upozorňovali na nás, takže jsme se z té skrumáže dostali rychle, pohodlně a bezpečně.

Byl to pro nás pro všechny krásný den!

KatkaK

foto ZDE