Svatoanenské slavnosti v Domově sv. Josefa v Žirči

Bylo kolem půl jedné, když jsme se se Stáňou hlásily u Jitky o práci. Žádného klienta neměla, tak jsme si daly koláček a kafíčko v bufetu a dohodly se, že budeme na telefonu. V parku začínala zrovna zpívat Bára Basiková. Během chvilky mně zvonil telefon, volala Jitka, jestli bychom mohly se Stáňou rychle přijít ke kostelu, že jim tam lidi procházejí bez placení. Stáňa seděla někde na druhé straně a telefon neslyšela, tak jsem tam pádila sama. Byla to snad moje nejhorší dobrovolnická činnost, musela jsem koukat lidem na zápěstí, zda mají pásku. Pokud ne a chtějí jít na program, tak že to musí vzít přes pokladnu. Bylo mně řečeno, že pásku musí mít každý, tedy i zaměstnanci a doprovody klientů. Dokonce jsem zadržela i jednoho účinkujícího. Prostě hrůza, ale užitečné pro DSJ to určitě bylo. Akce v kostele skončila a děvčata u pokladny už si to stíhala pohlídat. Vracela jsem se do parku dokoukat Báru a znovu volá Jitka, mám tu klientku, chtěla by do parku. Klienta jsem chtěla, tak jsem se ráda vrátila a společně jsme ještě stihly (byla to klientka) několik písniček Báry. Potom jsme se obě shodly, že máme chuť na langoše. Vypadaly nádherně a byly velké. Vystály jsme dlouho frontu, ale stálo to za to. Daly jsme si každá půlku a moc jsme si pochutnaly. Prohlédly jsme si ještě pár stánků a začalo poprchávat, tak jsme se rozloučily, klientku jsem moc spokojenou předala personálu. A jelikož jsem tam byla autem s přáteli, a ti už chtěli odjet, jela jsem s nimi. Bylo to krásné odpoledne, myslím si, že se letošní Anenské slavnosti opět vydařily.

Jana Štěpánová