Titanic: 25. výročí

Titanic: 25. výročí, kino Svět Dvůr Králové nad Labem

Před kino jsme s JaničkouK dorazily včas, ještě jsme dokonce chvilku čekaly, což je ta lepší varianta. Vláďa bravurně zaparkoval a během chvilečky z auta vystupuje pán s hůlkou. Jeho chůze je dost nejistá, ale na vozík, který mu Vláďa rozkládá, si sednout nechce. Pokládá na něho pouze hůlku, ta padá, a tak ji Janička drží a pána na pro vozíčkáře dost nebezpečné cestě do dvorského kina doprovází a jistí. Mezitím už z rampy auta sjíždí drobnější klientka, čekám na ni a slyším, jak říká Vláďovi, ať jí tam dá trojku. Křičím na Vláďu: “Né, trojku né, vždyť je to tam úzké a velká zatáčka“, ale to už paní prosviští kolem mě, stačím se uhnout a běžím za ní. Vidím, že to paní s vozíkem opravdu umí, a tak to beru zkratkou přes schody, abych stačila otevřít dveře. Na projetí elektrických vozíků je nutné otevřít i druhou část, tak to chvilku trvá. Mezitím vyhodnotí situaci vracející se Janička, společně se nám daří otevřít dveře v pravý čas, a rozesmátá klientka vítězoslavně vjíždí do vestibulu kina… Uf, byla to horká chvilka, ale potom už probíhalo vše standardně. Místo šesti klientů jich přijelo jenom pět. Šla jsem koupit lístky. Paní u pokladny byla asi nová, takže s námi měla trochu problém, ale hned se tam objevila paní, co tam bývala vždycky a všechno jí vysvětlila. Dostali jsme 3D brýle, usadili se a přesně o půl šesté začali sledovat tolik známý, dojemný příběh. Když se rozsvítilo, nechtělo se nám ani věřit, že je tři čtvrtě na devět.

JanaŠ