Už je nám to dlouhé…

I když to vypadá, že se nic neděje, přesto se aspoň něco málo děje.

Akce jsou zakázány, nemůžeme doprovázet, chybí nám to, ale snažíme se zabavit jinak.

Jezdívali jsme s klienty do města, nákupy jsme zakončovali posezením v hospůdce. Klienti se provětrali, nakoupili si, co potřebovali, my jsme si to s nimi užili a bylo to fajn. Jenže teď už takové věci hodně dlouho dělat nemůžeme, a tak je třeba aspoň ty nákupy zajistit jinak, protože i vozíčkář si nakoupit potřebuje. Už koncem minulého roku se kvůli covidové situaci zavedl dovoz nákupů klientům DSJ až „pod nos“. Katku K, která nákupy zajišťovala, přepadl onen velmi rozšířený „moribundus“ a dost ji trápí, takže za ni teď zaskakuje naše nová, velice mladá kolegyně Monika K se svojí maminkou.

Stejná Monika K pomáhá naší předsedkyni Janě Š dát dohromady kroniku spolku. Mládí vpřed, jsme za něj rádi.

Lenka P dochází k handicapovanému klientovi do domácího prostředí. Činila tak v minulosti a pokračuje v tom dál. Některé dobrovolnice udržují s klienty telefonický kontakt.

Plánujeme akce a vyhlížíme, kdy to covidové šílenství skončí a budeme moct zase začít normálně fungovat a těšit se ze společných setkání.

Marcela S