Před Hankův dům jsme s JaniK. přijely chvilku před půl sedmou a už se tam nedalo nikde zaparkovat.
Janička mě vyložila a nakonec parkovala až na náměstí. Před zadním vchodem stálo „podezřelé“, mně zatím neznámé, červené auto. Mé obavy, že by to už mohli být klienti, se hned potvrdily. V tomto čase na ně obvykle ještě i chvilku čekáváme, ale řidička Štěpánka je prý ráda všude dříve, tak se příště určitě polepšíme. Tentokrát přijely samé klientky. Nacházím je s MartinouJ a Štěpánkou v předsálí v dobré náladě. Na představení jsme se moc těšily. Všechny klientky byly „známé tváře“, za chvilku dorazila i JaničkaK, a tak jsme vzpomínaly, kde jsme společně co hezkého zažily. Bylo to moc fajn a čas nám tak rychle utekl. Do sálu stále proudily davy lidí, bylo vyprodáno. Krátce po devatenácté hodině jsme i my byly na svých místech. To, co se dělo potom, se dá jen těžko popsat slovy. Richard Krajčo byl naprosto úžasný, okamžitě nás vtáhl do děje. Představení bylo plné emocí – velice vážné téma, které nás nutilo zamyslet se nad životem, bylo v podání pana Richarda tak strhující, že jsme se ani nenadály a byl konec. Dvě hodiny jsme se střídavě smály, až nám tekly slzy anebo bylo „hrobové“ ticho a leckomu z nás také tekly slzy… Při aplausu nakonec říkám Janičce, že bych se postavila, a během chvilky už první diváci vstávali, až mu vestoje tleskal celý sál. Bylo vidět, že ho to těší… Klientky jsme pomohly ustrojit a postupně je navozily k autu Všechny jsme se shodly, že to byl zážitek, na který jen tak hned nezapomeneme, a už se těšíme na někdy příště.
Z Domova sv. Josefa přišla zpětná vazba, že byly klientky nadšeny. Nadšeny byly i dobrovolnice!
JanaŠ